Můj příběh
Má 52 let dlouhá cesta životem započala v Duchcovské nemocnici v březnu roku 1970. Čas svého mládí jsem strávila v Bílině pod mystickou horou Bořeň a proplouvala všemi fázemi života coby ryba. Chvílemi mě proud bytí zcela unášel volně a přirozeně, jindy potřeba vzepřít se a čelit mu vší energií zcela převládla.
Dcera, sestra, žena, matka, milenka, přítelkyně, žákyně, učitelka, invalida... tak se střídaly mé životní role, které mi osud udělil a stejně pestrý byl, když mě provázel profesní cestou. Jako elektromechanička jsem opravovala psací stroje, pokračovala coby sanitářka, až jsem se postupným studiem vypracovala přes ošetřovatelku na sestru specialistku na ARO. To vše doplňovala má tvůrčí činnost v podobě básní a obrazů a již jen podtrhla alternativní terapie. Společnými jmenovateli všech zmíněných činností byly, a stále jsou, láska a snaha vykonávat vše, jak nejlépe dovedu.
Nejdelší období profesního života, konkrétně čtvrt století, jsem strávila na anesteziologicko - resuscitačním oddělení v Teplicích, kde jsem i žila. Tato zkušenost dozajisté obohatila mé chápání smrti, postradatelnosti, nemoci, úcty, pokory a lásky k životu. Stala se tak ale zároveň nedílnou součástí mé velké, leckdy obtížné plavby proti proudu. Během čtyř let, na samém počátku mé odborné praxe, zemřeli moji rodiče a další tři členové naší rodiny.
Náročným se tak stalo období počínaje 25. rokem mého života a pokračovalo po další čtyři dlouhá léta. Díky své rodině, synu Liborovi a manželovi, mi byla dána ta největší opora. A stále ji pociťuji nejen od syna samotného, ale skrze něj i onu nezaměnitelnou energii podpory jeho otce, který v našem dospělém dítěti zanechal otisk toho nejlepšího.
Padl zde již odkaz na manželství a sním jdou ruku v ruce rozmanitá
poznání. Významnou zkušenost nesporně přinesla i éra jeho konce. Rozvod
nastal po osmnácti letech společného života v mých 37 letech. Zde
započal můj návrat k sobě. Tato cesta plná objevů, podobala se
pomyslnému rozmotávání klubíčka z nánosů odhalujících pravdu. K vnímání
svobody, návratu k jednotě, k sobě samé vedla cesta skrze sport,
cestování, jógu, obnovenou důvěru v život. Zde vznikly první opravdové
obrazy a samovolně přicházející verše opět obohacovaly moji tvorbu.
V počátcích výpravy za duchovním poznáním prolínala se jóga s dýcháním a přírodou. Prací s jednotlivými aspekty, ale především jejich sloučením, přicházely nové poznatky o navozování změn vědomí. Tento směr mě táhl dále, hlouběji a skrze objevování tajů těla a astrální cestování přišli učitelé, kteří mi pomohli lépe porozumět daru vnímání energií a schopnostem léčení.
Vrátily se výjevy z dětství, kdy mimosmyslová komunikace se zvířaty byla
přirozeností a létání umožňovalo bezmezný pohyb prostorem. Zapomenuté
sny o otevírajících se skalách si našly opět místo v mém vědomí a
průvodce dětskými sny v podobě hada se zjevoval stále častěji. Jako
tehdy, viděla jsem tu malou holčičku stojící na rohu ulice, nad jejímž
protějškem se nad domem zjevila ohromná, krásná planeta...
Byl to sen?
Rukama mi prošly moudré knihy o starém Egyptě, zdrojem učení se mi stala též Posvátná geometrie, studovala jsem Kybalion a provázela mě učení Dona Miquela Ruize, Osha a Nagualů. Navazovala jsem spojení prostřednictvím karet a kyvadla, zjevovali se pomocníci světla a zvířecí bytosti, jejichž dary a učení jsem s velkou úctou přijímala, převzala jejich moudrost a dále plula s proudem poznání, jenž mě nesmírně obohacoval.
Pociťování lásky a důvěry již nebylo tak složité. Rozvíjela jsem dále svůj dech, nová poznání. Pociťovala přítomnost božství, vesmíru. Věděla jsem, že se nám vždy vrací to, co ze sebe dáváme. Co zasejeme, to i sklízíme. Karma, rodové linie, naše duše, srdce, tělo, mysl. Nadešel čas pochopení, že se mám pustit všech poznání i přání, jen být tady a teď s tím, co život přinese.
A přinesl...
Momentálně se věnuji energetickým harmonizacím, provázím druhé na cestě sebepoznáním. Též se aktivně věnuji Kolibovým balančním technikám (KBT). Maluji, kreslím, básním, chodím do přírody, pečuji o domek a zahrádku, rodinu, a hlavně o sebe. Všechny mé části jsou v souladu. Tady a teď v každém okamžiku bytí s láskou a radostí ve smíru s vesmírem. Plynu s řekou.
Netuším, co v lidech vzbuzují mé obrazy, ale činí mě šťastnou, když k nim ten vyvolený najde cestu...